pondělí 23. listopadu 2015

Probuď mě! - 5.kapitola

Ruce vzhůru!

Steve Rogers to vzdal. Seděl na podlaze prázdného kumbálu s flaškou v ruce a tupě zíral na řetězy, které pro něj ještě před pár hodinami znamenaly naději, že by svého přítele mohl získat zpět... A on se naivně nechal svést! Byl tak zaslepený touhou, že odmítal vidět, že jej Bucky nenávidí. Odmítal si připustit chladnou účelovost, s níž jej líbal a vyznával mu nehynoucí lásku! Odmítal vidět že jeho příteli už... není pomoci... K ČERTU S TÍM!
Dlouze si přihnul z lahve. Alkohol mu pomohl vyhnat smutek z hlavy. Spokojeně přivřel oči a sjel podél stěny k zemi. Bude muset informovat SHIELD o buckyho útěku ale...Teď ne. Později.
Teď chce zapomenout.

...

Mezi tím se Barnes prodíral newyorským davem. Kolemjdoucí se po něm udiveně ohlíželi a ukazovali si na něj. Rychle zapadl do prvního obchodu s oblečením. Byl to prostor v přízemí vysoké kancelářské budovy a jeho výlohy byly zakryty módními plakáty. 
Zabouchl za sebou dveře, zamčel je a než stačila prodavačka cokoli udělat, střelil ji uspávací kulkou. Ještě se ani nesvezla k zemi a James už popadl nejbližší bundu a nasoukal se do ní. Tak zakryl svou nápadnou kovovou protézu. Pak nakráčel ke kase, surově ji otevřel a vybral ji. Peníze bude potřebovat.
Vykročil zpět ke dveřím, ale vtom uslyšel vřeštět sirénu a za chvíli už tu bylo nejméně pět policejních aut, znichž vyskakovali ostře ozbrojení chlapíci.
Šašci! Vždyť skoro nic neprovedl...
"Opusťte budovu! Je zbytečné klást odpor, jste obklíčen!"
Nějakým vycházením s rukama nad hlavou se Winter soldier pochopitelně vůbec neobtěžoval. Místo toho vykopl zadní dveře do skladu a odtud vkročil na centrální schodiště. Hbitě vyběhl na střechu a usadil se na okraji její betonové plochy.
Odtud viděl všechny policisty pod sebou jako na dlani.
Něžně přejel prstem po hlavni své odstřelovačky. Když bude chtít, do minuty budou všichni mrtví. Nedělá mu to problém... zabijet... tedy až do dnešního rána. Nevěděl, proč toho muže, ketrý jej tak iritoval prostě nezabil, nerozpáral, nerozkrájel, nerozkuchal, neprořízl mu krkavici, nezlámal všechny kosti v těle, neutopil, neotrávil, nezlomil mu vaz, neutrhl hlavu, nevystřelil mozek z hlavy, nesbil na hromadu...
"Poslední šance! Až napočítám do deseti, jdeme dovnitř! Jedna..."
Dobrá dobrá, dost otravných myšlenek. Ještě malý dárek pro pány policisty a barnes už půjde.
Vyndal z opasku jeden granát, odjistil jej a na chvíli ho podržel v napřažené ruce. Držet v ruce smrt v něm vyvolávalo jakési zvrácené vzrušení. A pak jej pustil. lehký pohyb ruky a smrt už se řítila dolů na ulici.
James, který byl častým pohledem na bolest poměrně znuděn, se otočil ke dveřím ke schodišti. O tom, že měl jeho výbušný miláček ten správný účinek jej přesvědčila hromová rána a bezmocné výkřiky. Surprice motherfucker, usmál se v duchu.
Ale konec legrace. Teď už se musí vydat do rozbořeného sídla Hydry.
Tam, kde to všechno začalo a kde to také, konečně, skončí...

Žádné komentáře:

Okomentovat