Pouto 12. část

Hezké sobotní ráno přeji.
Sobota je podle germánské mytologie den boha neplechy, takže pro vás mám po delší době další kapitolu Pouta, kde už (konečně) Loki opravdu je. Ne moc, ale je. :D
Jinak mám opět rozepsaných několik různých příběhů a nemám žádné tušení, co bude hotové na příště. Je tam nějaké AU Stucky, pokračování Stony, originální femslash (z toho mám ale zatím jen koncept a mini úvod) a po dlouhý době i ThunderShield.
A nesmím zapomenout vám poděkovat za podporu a všechno. :*



Nicméně teď vás už nebudu otravovat. Přeji v rámci možností hezké počtení. :)
12+
Maya

   Byl opravdu překvapený, když mu jeho spolubydlící řekl, že ho Thor chce vzít na výlet. A ještě mnohem víc, když zjistil, že zrovna na Asgard.

   "A proč?" zeptal se vcelku očekávaně.

   "Mají tam prý něco, co mi oživí komplet všechny vzpomínky," plácl Bucky první lež, co ho napadla. I když... lhal vůbec? Od té doby, co Lokiho uviděl, se mu vrátila určitá část paměti. Mnohem větší, než za ten celkový čas mimo Hydru. 

   Steva to zřejmě dost překvapilo, nějaký čas mlčel, než pravil pouze: "To je skvělé."

   "Zítra snad budu zpátky. Vím, že musím ke cvokaři," ujistil ho. Podíval se na blonďáka, který světle modrýma očima studoval podlahu. 

   "Ehm, nezlobíš se?"

   Zvedl k němu lehce zmatený pohled a hned poté nahodil neupřímný úsměv, který pro Winter soldiera nebylo těžké prokouknout.

   "Měl bych? Ne, jen jsem vážně moc rád, že ti můžou pomoct," řekl.

   Buckymu se v hlavě spustil alarm oznamující, že takhle by se k němu chovat neměl. Zdálo se, že Steve je k němu zcela upřímný a on mu naopak spoustu věcí zatajuje. Ne, že by tak úplně lhal, spíše se jen vyhýbal jasným a přesným odpovědím.

   Najednou uslyšeli zazvonění a Barnesovi se dost ulevilo, že může z tohoto napětí prostě vypadnout.

   "Už jdeš? Nechceš Thora pozvat na chvíli sem?" zeptal se Rogers a posmutněle pozoroval, jak se obouvá.

   "Snědl by mi zbytek koláčů, raději ne," uchechtl se a přehodil si přes rameno tašku, kterou mu blonďák vypůjčil. Měl v ní v podstatě jen svačinu (díky Stevovi) a jednu knížku, kterou měl zrovna rozečtenou. Musel přeci vědět, jak se Jess vypořádá s Jodie, no ne?

   "Tak si to užij, dobře?" usmál se na něj kapitán.

   "Udělám, co budu moct. Tak ahoj," ještě mu zamával a zmizel na chodbu.

   "Loki, jdi tady?" zavolal, když vešel do svého bytu.
   "Jdeš pozdě," ozvalo se z ložnice naštvaně.

   "Já vím, omlouvám se. Zdržel jsem se s..." nechtělo se mu to doříct, jelikož zrovna tohle jméno nepatřilo mezi černovláskova oblíbená.

   "Se Stevem, chápu," uslyšel opět od něj, spíše ale už smutně. Bucky si povzdechl, odkopl boty a vydal se za ním. Našel ho sedět na posteli čelem k oknu.

   "Lásko, ty přece nemáš důvod žárlit. Vždyť víš, že tě-"

   "Miluješ mě, já vím. Ale chybíš mi, strašně moc," řekl Loki smutně a otočil se k němu, když se vedle něj Barnes usadil. 

   "Ty mě taky," přiznal hnědovlasý a přitáhl si ho do náruče.

   "I když se vídáme častěji, stále je to málo," zašeptal bůh a nechal se obejmout silnými pažemi. V takto těsném a příjemně teplém sevření se cítil snad úplně nejlépe.

   "Brzy to bude dobrý, slibuju. Koupíme si dům... Kdekoliv budeš chtít, dobře?" skryl úsměv do jeho vlasů při představě Lokiho v růžové zástěře, jak ometá prach z poliček a stele peřiny.

   "A budeme mít knihovnu?" toužil vědět Asgarďan.

   "Tak velkou, že se v ní ztratíš i ty," odpověděl James vesele. Jeho miláček už zřejmě polevil ve svém trucování. 

   "A zelené povlečení?"

   "Žlutozelené."

   "A televizor?"

   "Kdyby to bylo možná, sehnal bych ti i barevnej," odpovídal voják pohotově. Černovlásek zvedl hlavu, aby se jejich pohledy mohly střetnout. Usmál se na něj a posadil se na jeho klín čelem k němu. Zelené oči mu zářily radostí.

   "A velkou postel?" pokračoval dál v jejich hře, přičemž mu voják prsty pročesával vlasy.

   "Moc ne. Spíš menší... Aby ses ke mně musel v noci tulit," zakřenil se Midgarďan. 

   "A budeme mít dítě?" zeptal se klidně.

   "Pokud... to bude možný, tak by to bylo úžasné," vydechl Barnes. Docela ho to překvapilo, ale zároveň ho to opravdu nadchlo.

   "Myslíš to vážně?" znervózněl bůh.

   "Určitě. Miluju děti a miluju tebe," uculil se.

   "Já tebe taky," opáčil a jeho tvář opět zářila štěstím. Přitiskl své rty na ty jeho a něžně ho políbil. Bucky se do polibku zapojil a přejel dlaněmi po jeho zádech až na zadek. Loki stále pokračoval a najednou se do sebe pustili s o dost větší vášní. Jeho dlaně opustily Barnesova ramena a posunuly se dolů k zipu jeho kalhot.

   "Chceš to?" zeptal se James, když se jejich rty na chvilku oddělily.

   "Chci. Udělej mi to, jak nejlépe umíš, vojáčku," ponoukal ho Asgarďan a už mu dlaní šmátral pod spodním prádlem.

   "Pořádně tvrdě... Ukaž mi, jak moc mě máš rád," šeptal dál a sklonil se k jeho krku, kterému se začal věnovat jazykem i zuby. Bucky hlasitě vydechl a zlehka nahnul hlavu na stranu. V tu chvíli pocítil chlad, když je Loki oba kouzlem zbavil oblečení. To byl pro něj signál, že to opravdu chce, že je netrpělivý a že on má tu možnost zbavit ho frustrace hned teď. 

   Poté, co se dostatečně nabažil jeho krku a zanechal na něm pár rudých značek, se od něj odlepil a plácl sebou zády na postel. Tvář mu ozdobil smyslný úsměv, zelené oči se mu živočišně zablýskly. 
   Ten pohled, jak si hraje sám se sebou, ho vydráždil. Znovu dravě zaměstnal jeho ústa, přimáčkl mu ruce nad hlavu a nechal je tam. Potom, když už byli k sobě natisknuti hrudníky tak, že mezi nimi nebyla jediná mezera, si vytáhl jeho nohy na svá ramena a bez nějaké přípravy byl v něm.
   Bůh zaklel a bolestivě sevřel víčka, z pod kterých unikla nejedna slza. Tohle Bucky nechtěl, za nic na světe by mu nechtěl ublížit.
   "Loki, promiň. Promiň, já..."
   "Pokračuj," pronesl skrz zaťaté zuby. "Já to tak chtěl," dodal a znovu otevřel kukadla barvy smaragdů, která se vpila do jeho tmavě modrých.
   Voják přikývl a začal s přirážením. Dělal to přesně tak, jak jeho milý chtěl. Tvrdě a neúprosně do něj vnikal a zase vystupoval, aby tak dokázal vyplnit touhu obou dvou.
   Nemohl si ani představit, jaké by to to bylo, kdyby mu Loki z nějakého důvodu zmizel. Stejně tak, jako si to nemohl představit sám Asgarďan.

   "Již můžeš otevřít oči," uslyšel vedle sebe s uchechtnutím. Poslechl ho a opatrně se rozhlédl kolem sebe. V tu chvíli si uvědomil, že křečovitě svírá Thorovu paži.
   "Promiň," zamumlal, když se ho pustil. Zároveň si už o něco klidněji začal prohlížet okolí. Hromovládce jen s úsměvem čekal na jeho reakci. Nevypadal nějak moc nesvůj z neznámého prostředí.
   "Ehm, zdravím," dostal ze sebe Barnes, když si najednou všiml, že je tu s nimi ještě muž s tmavou pletí ve zlatém brnění.
   "Já vás také," odpověděl hlubokým hlasem, ale neodtrhl zrak od nekonečných dálek tajemného vesmíru... Nebo tak něco, James to nedokázal nějak odhadnout.
   "Dobře... Asi to beru, právě jsme prošli Bifrostem, že? To bylo to světla, ta duha a tak..."
   "Správně. A teď si půjčíme koně a pojedeme do Asgardu," přikývl Thor a rukou mu naznačil, aby šel za ním.
   "Princi," zastavil je ještě Heimdall.
   "Ano?" otočil se Odinson nazpět.
   "Váš otec si s vámi přeje mluvit," řekl prostě a Bucky se zarazil. Doufal, že to není kvůli němu, protože ho ten chlápek jednoduše děsil. A to ho ještě ani neviděl.
   'To nám to pěkně začíná,' problesklo mu hlavou.
...
   'To nám to hezky pokračuje.'
   "Jamesi, co to děláš?" zeptal se Thor nechápavě.
   "Co asi myslíš?" zavrčel v odpověď a znovu se pokusil zatáhnout. "Ten debilní kůň mi žere bundu," zanaříkal. Odinson se rozesmál a Bucky po něm hodil vražedný a netrpělivý pohled, přičemž se snažil, aby mu už ustájený kůň neurval rukáv i s jeho rukou.
   "Jízda byla velmi klidná, to tě musím pochválit. Proč se ovšem teď necháváš pojídat?" optal se ho ve smíchu a začal hladit koně na krku. Ten zastříhal ušima a ze svých velkých zubů uvolnil Barnesovu bundu.
   "Takže fajn," promluvil poté voják jako první. "Proč se mě snažil sežrat?"
   Hromovládce naposledy poplácal černého hřebce po srsti a pak se otočil na smrtelníka.
   "To asi netuší nikdo, Jamesi," pravil.
   Bucky zaúpěl. "Už zase? Jak to?"
   "Tenhle kůň patří Lokimu a všichni ví, že je stejně jako on velmi nepředvídatelný. Netuším, proč zrovna mne právě poslechl. Nu, nevadí. Můj bratr ho kdysi sám zkrotil, všichni ho tehdy opěvovali jako hrdinu, jelikož měli z nebezpečného a hlavně divokého koně strach," vysvětloval, když vycházeli z Asgardských stájí. Barnes už chtěl znovu přestat vnímat, protože za tu dobu, co s ním byl, slyšel už o hrdinských činech snad milionů Asgarďanů.
   Jenže teď uslyšel jméno Loki a chtěl znát celý ten příběh.
   "A jak toho koně chytil?" naléhal a upravil si tašku přes rameno.
   "Samozřejmě, dostanu se k tomu. Já ani mí přátelé jsme se nebáli, chtěli jsme to zvíře zabít ještě, když volně běhalo. Avšak Loki nám to nikdy nedovolil a jednoho dne se za zvířetem vypravil sám. Věděl jsem, že můj bratr není moc rovným soupeřem v boji, a proto jsem jej sledoval," pokračoval Thor a to už stáli před obrovskou branou Asgardského paláce, kterou hlídali dva páry strážných. Bucky si toho všiml, na chvíli se odtrhl od představování si věcí z Thorova vyprávění a prohlížel si vše kolem sebe.
   "Děkujeme vám," pravil bůh hromu, když jim umožnili vstup.
   Barnesovi to připadalo všechno tak příšerně divné, o tom žádná. Ale zároveň na cokoliv se tu podíval, to mu přišlo, jako by to už viděl. Nemohl si však vybavit nic konkrétního.
   "Dovyprávíš mi to?" řekl raději. To už procházeli prostornou chodbou se zdobenými sloupy barvy zlata.
   "Oh, jistě. Byl jsem ve svém úkrytu, odkud jsem viděl, jak z ničeho nic můj bratr stojí před tím prý nezkrotitelným zvířetem. Ten kůň se postavil na zadní a velice hlasitě zahřál."
   "To jsi mu ani nešel na pomoc?" divil se Midgarďan.
   "Ale jistě. Hned jsem vyrazil, avšak než jsem tam doběhl, stál kůň zcela klidně a Loki mu něco šeptal do ucha," vyprávěl Thor.
   "A co?" toužil vědět.
   "To nikdo neví. Od toho okamžiku se stal bratrovým věrným ořem, který ale neposlouchá nikoho jiného, a občas bez Lokiho přítomnosti znovu začíná divočet," dokončil svoje vyprávění. Pak se za chůze otočil na Jamese.
   "Matka mi dovolila pro tebe připravit pokoj a pohoštění. Pravila, že budeš jistě unavený po cestě," řekl.
   "Vlastně ani ne, jsem v pohodě," bránil se voják.
   "Jsi si jistý? Vím, že zde nejsi poprvé, avšak..."
   "Nejsem?" nechápal Barnes a zastavil se.
   "Již jednou jsi tu byl, Loki tě sem přivedl. Bylo ti tehdy opravdu špatně, dlouho jsi spal. Myslel jsem, že si na něco vzpomínáš, když jsi tak klidný. Zdá se, jako by ti byla spousta věcí známá," vysvětloval bůh hromu.
   "No, je mi to všechno nějak povědomý, ale nic konkrétního si nepamatuju," pokrčil rameny. "Ale pokud jsem tu vážně už kdysi byl, to jsem asi byl normální člověk, proto mi nebylo dobře. Od tý doby mně několikrát myli mezi ušima a udělali ze mně to, co jsem. Nemyslím si, že by mě nějak zmohla cesta nějakou světelnou rourou," pravil jako by nic.
   "To nějak nechápu," přiznal blonďák nešťastně. "Jsi si tedy jistý, že si nechceš odpočinout?"
   "Ne," rozhodně.
   "Chceš jít rovnou za Lokim?"
   "...Ano."
   "Dobrá tedy," svolil Thor. "Vězení se nachází ve sklepeních, pojď se mnou," mávl na něj dlaní.
   "Jako bych to tak nedělal celou dobu," zamrmlal Bucky tiše, ale poslechl a cupital těsně za ním, až se dostali k další střežené bráně. Odinson něco řekl hlídačům a poté už scházeli po schodech do široké chodby, kde na nich po obou stranách spočívaly pohledy nepříliš mile vypadajících vězňů.
   Bucky se nemohl vynadívat na všechno a všechny kolem sebe. Tohle bylo o dost zajímavější než koně, duha a zlaté sloupy.
   "Hej, Thore, co jsou zač tihleti?" chtěl vědět.
   "Temní Elfové," odpověděl hromovládce klidně a dál ho vedl chodbou. James však zpomalil, aby si tak mohl prohlédnout nějakého z vězňů, co se rozhodně více podobal obrovskému zvířeti než lidské postavě.
   "Bratříčku, jsem tak rád, že jsi mne přišel obdařit svou přítomností," uslyšel najednou jízlivě blízko  sebe. Ohlédl se a spatřil, jak se Thor zastavil u jedné z cel a pohlíží do ní.
   "Zdravím, Loki," řekl slušně a usmál se. "Někoho ti vedu."
   Z cely, do které Bucky stále nemohl vidět, se nic neozývalo, žádná odpověď. Polkl a pomalu se začal sunout k blonďatému bohovi, který mu zase naznačoval, že má jít za ním. Poslechl tedy a brzy mohl spatřit vysokého černovlasého muže naproti nim, s rukama za zády. Jeho zelené oči se rozšířily, určitě byl překvapený, i když se nejspíše o Barnesovi s Thorem už domlouval
   "Ehm... Ahoj, Loki."