Železné srdce - 12. kapitola

Návrat a následný opětovný odchod slečny Pottsové

(proč já ty svý povídky nazývám tak... komplikovaně? :-D )

Vysoký a svalnatý blonďák vyčkávavě poposedával u plastikového stolku a pohled mu střídavě těkal mezi průhledem do výslechové místnosti, displejem mobilního telefonu a přilehlou malou kuchyňkou, ve které před pár minutami zmizela Natasha.
"Co ti Stark vlastně řekl," zajímala se hlasitě agentka, snažíc se přehlušit zvuk vařící se vody.
"Podle všeho to byl Loki, kdo ho zachránil před smrtí. Udělal ho nesmrtelným a silnějším,problém ale je, že ho jaksi... změnil."
Rudovláska pomalu vstoupila do místnosti, v rukou dva šálky, a s ní se po místnosti rozlinula i nezaměnitelná vůně kávy.
"Jak? Jakože je teď tak agresivní?" položila hrníčky na stůl a posadila se ke Stevovi.
"Ano, a taky nemůže... cítit. Myslím tím, přátelství a... a tak," snažil se vysvětlovat voják.
"A ta brutální vražda?"
"Nepřiznal se, ale myslím, že to taky provedl on. V jeho bytě byl silně cítit pach krve," odpověděl neochotně.
Dál už seděli oba mlčky a zamyšleně upíjeli napěněnou kávu. Po chvilce se ozvalo zaklepání na dveře a následné cvaknutí kliky.
Dovnitř, k mírnému údivu obou superhrdinů, vstoupila vysoká zrzka v perfektně šitém kostýmku, jejíž tmavě modré oči byly už mírně obehnány vráskami z neustálých starostí a vyřizování.
"Pepper?" pozdravil ji zmateně Rogers.
"Ahoj Steve, ahoj Nat," usmála se na ně slečna Pottsová: "Já vím, že jsme se s Tonym rozešli, ale doslechla jsem se, že ho ovládl Loki a musela jsem sem přijet," vysvětlila přítomným.
Kapitán, s jistým přemáháním, vstal ze židle a dovedl návštěvu k průhledu, za nímž byl na jedné z židlí uvázaný její expřítel. Ironman jen tiše civěl do zdi a nezdálo se, že by vůbec mrkal.
"Ach, měla jsem to na něm poznat... miluje mě, normálně by se se mnou přece nerozešel," vzdychla Pepper, když na něj pohlédla.
Pak se s němou otázkou otočila na své dva společníky. Když Steve, jehož tvář zdobil naprostý poker face a křečovitě svíral svůj šálek, nijak nezareagoval, chopila se slova Romanovová:
"Myslím, že se za ním můžeš jít podívat."
"Děkuju," druhá žena si vděčně otřela slzu z oka, nemeškala a prošla okovanými dveřmi za Tonym.
Rogers, který ani nezaregistroval kávu, tekoucí po jeho ruce z popraskaného hrníčku, je oba bedlivě sledoval.
"Ahoj miláčku, jak ti je?"
"..."
"Vím už, že tě ovládl Loki... za žádnou cenu neztrácej naději, dostaneme tě z toho," Pepper nevědomky opakovala Stevova slova.
"..."
"Vím, že jsi to nebyl ty, když jsi mě vyhnal. neboj, jsem stále s tebou. Stále tě miluji Tony."
"Nepřibralas trochu?"
"Cože?! Víš co, já zase půjdu," žena se prudce zvedla a práskla za sebou dveřmi.
Zklamaně se rozloučila s Rogersem i Romanovovou, kteří ze všech sil udržovali neutrální výrazy a opět odjela, že prý si počká, až bude její přítel zase normální.
Steve byl v hloubi duše potěšen tím, jak dostala košem, ale zároveň si uvědomoval, že má Pepper pravdu. Jestliže se jim podaří Starka vyléčit, vrátí se zpátky ke své lásce sekretářce a... jak se mu potom bude moct vůbec podívat do očí?! Ve chvíli, kdy mu vyznal svou lásku pochopil, že je pravdivá a takhle... skoro si přál, aby jeho přítel zůstal tak jak je teď.
"Steve? Probuď se, právě jsem dostala zprávu, že se Thorovi podařilo někde splašit Lokiho. Jdeme, budeme na něj mít hodně otázek," rudovláska vstala, kapitán ji malátně napodobil a oba se vydali na místo, kam Lokiho podle polobohových instrukcí zavřeli.
Procházeli bludištěm šedých nevýrazných chodeb, až jejich kroky dospěly k prosklenému výtahu.
"Mají ho v suterénu," vysvětlila Nat a navolila patro číslo -1.
Stroj se na povel bezhlučně rozjel a když dosáhl cílem, dal to najevo melodickým cinknutím.
Americký vzor chtěl jít ven, ale zastavila ho kamarádčina štíhlá ruka.
"Nevím, co ti je, ale seber se. Teď tu nebudeme potřebovat žádné máničky," upozornila ho bez obalu.
"Jo, jasně, promiň. Slíbil jsem Tonymu, že mu pomůžu."
Tak se dali zase do pohybu. Rozléhající zvuk jejich chůze brzy přerušil tlumený křik z jedněch postranních dveří chodby.
"Já říkám, že on sám to chtěl, bratříčku!" ozýval se tlumeně škodolibý hlas jejich starého známého.
Kapitán Amerika vešel jako první a Loki si ho hned všiml.
"Kapitáne mého srdce! Ta projížďka na motorce byla tak romantická, musíme to někdy zopakovat," smál se ten prevít.
"Jaká projížďka? O čem to mluví?" Thor zpozorněl.
"Ale nic," odbyl ho mírně červený blonďák:"Co jsi provedl Starkovi, Loki?"
"Vždyť říkám, že nic! Jen jsem mu pomohl! On umíral a já ho zachránil... a to, že se teď chová tak, řekněme zajímavě, je jen mírný vedlejší účinek," hájil se s úsměvem černovlasý dlouhán.
"JAK jsi mu pomohl?"
"Dal jsem mu nové srdce - celé ze železa. Můj vlastní vynález."
"Tak mu ho zase odstraň!"
"To není jen tak! Anthony k té menší výměně srdcí svolil, musí tedy sám také chtít, abych si ho vzal zpět," zacvrlikal blaženě Loki : "A silně pochybuji o tom, že chtít bude."
"Přesvědčíme ho," prohlásil prostě Thor.
"A navíc... i kdyby se vám to podařilo... bez srdce vám milý Anthony stejně dlouho nepřežije," triumfoval bůh lstí.
"Snad by bylo možné provést vzápětí potom transplantaci," zamyslela se agentka: "Jen potřebujeme vhodného dárce."
"Já jím budu," vykřikl zapáleně kapitán.
"Steve, srdce na transplantaci se berou z lidí, kteří už jsou mrtví na mozkovou aktivitu a mají je v pořádku a ne od živých! Ale máš plusové body za ochotu," zasmála se Nat.
"Dobrá tedy. Lady Romanovová, buďte tak laskava a domluvte ranhojiče, kteří takovýto zákrok budou ochotni provést a my se Stevenem se vypravíme přesvědčit Anthonyho, aby k tomu svolil," rozhodl Thor.
"Hodně štěstí," popřála jim upřímně rudovláska a vydala se na cestu.
"A ty, bratře, na mě počkáš zde," svalnatý hromovládce Lokiho uchopil jako lehký kousek dřívka a velkým obloukem jej hodil do připravené cely, která se za zločincem okamžitě zavřela.
"Ani hodně- au! -štěstí vám nepomůže vy bídní červi!" volal za nimi zpoza mříží.

...

"... a tak bude možná transplantace prakticky hned. Neumřeš nám a navíc se ti ještě vrátí tvé normální já!" kapitán už hezkou chvíli nadšeně vysvětloval Tonymu jejich plán, ten však nevypadal nijak zvlášť zaujatě.
"Ale to pak budu zase slabej ne?"
"Ty přece nejsi normálně slabý!" protestoval Steve.
"Tak slabší, než jsem teď!" zavrčel spoutaný.
"Jestli ti to pomůže Anthony, stejně nejsi silnější než já," argumentoval prostě polobůh.
"Na to kašlu! Teď jsem nesmrtelnej a rozhodně už nechci, aby mě škrábl každej výstřel a každá rána."
"Ale Tony, tobě nevadí ta prázdnota, o které jsi mluvil? To, že nemáš žádné pocity? Že bezhlavě zabijíš?" pokračoval čím dál zoufaleji voják.
"Ehm... ne?"
Rogers zoufale rozhodil rukama a bezradně pohlédl na Odinsona.
"Myslím, Steve, že je to beznadějné, jeho srdce je zcela ledové," zašeptal mu Thor do ucha.
"Ale já to nechci vzdát! Musíme ho nějak rozehřát!" nevzdával se druhý.
"Možná by pomohla horká lázeň?"
"To si nemyslím... počkat... něco mě napadlo, ale pochybuju, že to bude fungovat."
"Co to je, příteli?"
"Ehm... je mi líto, ale asi budeš muset odejít."
"Proč? Překážím tu?"
"Ne, to ne... ale u toho, co tu teď chci zkusit opravdu být nemusíš."