Takže... tahle povídka je na pár stanner/brony a je zveršovaná a obsahuje značně vysokou koncentraci šílenosti a úchylnosti, takže přesně něco pro vás :-D
Ne, dělám si legraci... jen, kdyby mě někdo požádal o veřejné čtení tohoto "díla", tak bych to okamžitě spálila a utekla :-D, takže asi takhle k tomu obsahu.
No nic, užijte si to ;-)
*Niké*
-----------------------------------------------------------------------
O.M.G. , aneb Objednej Mi Guláš
Bruce ráno vstal, zelený čaj si uvařil,
aby byl v klidu a půl města zas nezbořil.
Byl ještě v pyžamu, když zazvonil mobil,
kdo ho to proboha tak ráno zlobil?
Tím hrozným necitou nebyl nikdo jiný,
než jistý playboy vlastním jménem Tony.
Bruce vřele pozdravil, ptal se, jak si žije
a tajně doufal, že nervozitu skryje.
Stark chvíli naschvál horkou kaši obcházel,
pak řekl: "Čas na oběd by sis nenašel?"
Banner hned pochopil, o co se Stark snaží,
věděl, že po něm už ňákou chvíli baží.
Snažil se nejevit pražádnou emoci,
v břiše mu však náhle vybouchli motýlci.
"Tak dobře, když jinak nedáš," odpověděl.
Že bude vepřový guláš se dozvěděl.
Rozloučil se, zavěsil a nadšeně výskal:
"Dostal jsem možnost, abych milence získal!"
Zaběhl v koupelnu a počal se holit,
přestože bylo ráno, jal se hned strojit.
Sám ani nevěděl, proč takhle jančí,
možná ho jen lákalo slíbené kančí.
Nastalo poledne a správný čas přišel,
Bruce celý nervózní na ulici vyšel.
Ozval se zvuk motoru drahého auta,
v něm Starka viděl nedočkavého chvátat.
"Spěchal jsem, nechtělo se mi pozdě přijet,"
prohlásil Tony, v rukou držíc růží pugét.
Květiny voněly a Stark se usmíval,
Bruce z toho tím blahem až téměř omdlíval.
Obsadil sedadlo a přepjal se pásem,
na místě se ocitli jakoby rázem.
"Na co máš chuť zlato? Tady, posaď se prosím."
Teprve usedli a jídlo jim nosí.
"Nazval mě zlato, to se zřídka nestává!"
Do sedmého nebe se Bruce hned dostává.
Guláš je skvělý a víno mizí v krku,
z ničeho nic ucítí na stehně ruku.
Překvapeně kouká, kam končetina spěje,
ze druhého konce se naň Tony směje.
"Tak jak jde život Bruci, máš teď někoho?"
"Co je vám, pane miliardář, do toho?"
Stark zaplatí účet a vstanou od stolu,
dál jdou ruku v ruce, pěkně pospolu.
Zase sednou do auta a jedou domů,
baví se, žertují a flirtují k tomu.
"Guláš byl super, ještě něco bych si dal."
"Copak byste rád, pane Banner, ochutnal?"
Bruce dostal chuť na zakázané ovoce,
rád by také strčil krocana do pece.
"Už vím, na co máš chuť, milý příteli,
rád bych, abychom ke mně domů zajeli."
Tony se rozjasní a zařadí rychlost,
že jezdí, jak blázen je už dávno zvyklost.
Jedou do Starktower, do jejích garáží,
kde se světla od drahých kapot odráží.
"To jsou fára!" pískne Bruce, drahé stroje vida,
Stark zřejmě vždy ráno zlatou lžící snídá.
"Můžou být tvoje, jen za malou službičku."
Doktor zesiná: "Co by jsi chtěl?" "Hubičku."
"Tak to prodáváš levně, ty romantiku,
o auto nestojím, díky za nabídku."
Tony se zarazí a zmateně hledí:
"Je tu snad nějaký muž, o kterém nevím?"
"Klidni se, žárlivče! Jenom tě lakuju,
polibek nebo dva zdarma ti daruju."
"A co ten třetí? Čtvrtý? Pátý? Šestý?"
"Ty mi oplatíš nebo dostaneš pěstí!"
Tak spolu ulehli na místě, kde byli,
jen mezi auty svojí nahotu skryli.
A na ten den dlouho ódy pěli,
už předlouho nejedli guláš tak skvělý.
Žádné komentáře:
Okomentovat