Loki Laufeyson - Prosíme, nekrmit!

Bonus + muchlací část

Rozhodla jsem se napsat další část na mou starou povídku Loki Laufeyson - Prosíme, nekrmit! na pár frostshield. Snažím se na tom především naučit psát milostné scény, ve kterých mám šílené mezery a nejdou mi :-D

Buďte tak přelaskaví a milosrdní a napište mi prosím, jak se vám to líbilo ;-)

*Niké*

--------------------------------------------------------------------------------------------

"Anthony Starku? Chcete pojmout zde přítomného Bruce Bannera za svého zákonného partnera?"
"Samozřejmně!"
"A vy, pane Bannere, chcete...,"
"Ano!"
"Buďte spolu šťastni, dokud vás smrt nerozdělí."
Je přenádherný den a jarní slunce se přívětivě opírá do hlav svatebčanů. Všichni dojatě sledují poměrně rychlý obřad dvou zamilovaných, kteří se rozhodli svou lásku netajit a nyní si pod obloukem, obaleným bílými a růžovými květy, vyměňují snubní prsteny.
"Šťastni...," opakuje po nich tiše Steve. V duchu se za to nenávidí, ale cítí závist a také do značné míry smutek ve chvíli, kdy by se měl radovat. Ostatním svatebčanům z očí tečou slzy štěstí, ale ty jeho způsobil spíš žal.
"Chcete ještě něco říci, milí novomanželé?" táže se obřadně oddávající.
Tony Stark, který vyloženě září štěstím, obejme svého novopečeného manžela kolem ramen a do všeobecného ticha prohlásí:
"Chtěl bych vyjádřit své nejsrdečnější díky tomu homofobnímu parchantovi Lokimu, kterej nám ukázal, že se nemáme čeho bát!"
Dav povstane a s pobaveným smíchem se dá do nadšeného potlesku.
"Můj bratr není tak zlý, jak jsem si myslel," poznamená Thor spokojeně Rogersovým směrem.
"Vážení přítomní, přesuňte se prosím do vnitřní síně na svatební hostinu," ozve se formální hlas úředníka a hromovládce se už nenechává pobízet dvakrát. Zvedne se ze židle, která to ocení úlevným zaskřípáním, a žene se vpřed, aby si zabral to nejlepší místo.
Kapitán Amerika ještě zůstane sedět na svém místě a nepřítomně pozoruje vzdalující se rozveselené stádečko svatebčanů, které na ramenou nese oba manžele. Jak dlouho bude trvat, než na Lokiho zapomene? Než se bude taky moct zasmát krutým vtipům na jeho adresu?
"Kocoure!"
Blonďák, při zaznění obávaného oslovení div úlekem nespadne ze židle.
"C-Catherine...," pozdraví nervózně obtloustlou zmalovanou ženu v uplé černé uniformě, která zjevně zapříčiňuje její potem orosené čelo a mírný zápach, linoucí se z jejích podpaží.
"Máme problém, holoubku."
"Prosím, neříkej mi takhle, je to..."
"Mlč a poslouchej. Máme problém," odbyla ho žena a nasadila výraz profesionální agentky.
"Co se stalo?"
"Viděli Lokiho. Tady na zemi! No nedívej se na mě tak, já taky sakra nevím, jak je to možný! Každopádně si to musíme vyřídit Thorem."
"Sakra!" Steve celý zbledl. Před chvílí věřil, že už to nemůže být horší, ale to ještě netušil, že homofobní polobůh, kterému napsal milostné přáníčko, uteče z nepřekonatelného vězení a bude se toulat někde po zemi. Zalitoval, že doma nechal svůj štít a uniformu.
"Neboj, já toho nezbedníka vyčmuchám," ujistila ho rázně Bellová: "Jen o situaci musíme ještě informovat ostatní Avengery, aby se měli na pozoru."
"Chtěl bych ho hledat taky. Sice bych rád zůstal na oslavu, ale tohle je vážnější," rozhodl se kapitán. S tou oslavou tak trošku lhal - byl rád, že se z ní ulije.
"O.K., tak jim běž jen říct, co se děje a přijď sem," zaúkolovala ho Catherine.
"Hmmm, v tom saku máš rozkošný zadek," dodala ještě polohlasem.

...

Za půl hodiny už spolu mašírují ulicemi NY ke Stevovu bytu, kde přechovává v trezoru svou bojovou výbavu. Všichni vzali Lokiho útěk celkem v klidu, což bylo ale nejspíš způsobeno velkým množstvím alkoholu a jídla, od kterého se nikomu nechtělo odcházet a cokoliv řešit. Thor prohlásil, že zdaleka není jisté, že to byl jeho bratr a že nevěří, že by se mu opravdu podařilo zdolat jejich úžasnou asgardskou celu a Tony, celý  zčervenalý od vína a manželových polibků, dokonce prohlásil, že by boha lsti měli prostě nechat běžet, že je podle něj zcela neškodný a mírný jako beránek.
"Co jsi to Lokimu dal do kapsy?" ptá se Bellová.
Rogers cítí, jak celý rudne. Jak se o tom pro všechno na světě dozvěděla?
"Ale nic... jenom mu něco upadlo z kapsy," mlží a pokyne ženě, aby zašla do vchodu bytovky, kde voják přebývá.
Obtloustlá zrzka mu dominantně podrží dveře a pak oba vstoupí do výtahu. Zatímco stroj neochotně stoupá vzhůru, otravuje dál:
"Jsi nějaký nesvůj, kocoure. Co se děje?"
"Nic."
Po nekonečně dlouhé době americký hrdina vděčně vyklouzne z těsné blízkosti zpocené agentky a vytahuje klíče, aby si odemčel svůj byt.
"Kde vůbec Lokiho viděli?" ptá se.
"Prý někde tady v New Yorku," prohlásí tajemně obarvená zrzka.
"A co tady může chtít?" Steve otevírá dveře, pouští ženu do bytu a zavírá za nimi.
"Nejspíš ztrestat nějakého opovážlivého smrtelníka, který mu posílá jakési milostné básničky," ozve se ze tmy chodby nový, hlubší hlas.
Rogers se překvapeně otočí. Za ním už nestojí obtloustlá malá Catherine, nýbrž vysoký černovlasý bůh lsti. Ze tmy září jen jeho zelenkavé oči a děsivý úsměv.
"Ty!"
"Ano, já," asgarďan ho hrubě přitiskne ke zdi a na krku Steva zastudí ostří dýky.
"Líbilo se ti, jak jsem skvěle zahrál tu odpornou klaunici?" pokračuje samolibě: "Ale abych řekl pravdu, tento oblek se mi na tobě moc nelíbí, Holoubku," hrubě s ním škubne, až se knoflíčky saka s cinkáním rozletí všude po chodbě.
"Chceš mě zabít?" otáže se smutně blonďák.
"Ne. Ne teď. Nejprve chci vědět, proč jsi mi podstrčil to... to psaníčko."
"Ehm, tys to nepochopil?" v rámci možností nevěřícně zakroutí hlavou tak, aby si o ostrou zbraň nepořezal kůži.
"Ale ano," odsekne Loki:"Jen... jsem nepřátelé a nenávidíme se!" očividně byl vyvedený z míry.
"Vážně? Tak v tom případě...," Avenger černovlasého překvapí rychlým úderem do břicha a vyrazí mu z rukou dýku a vší silou ho od sebe odstrčí tak, že záporák s rachotem přistane až ve vedlejší místnosti. Vyběhne za ním a spatří, že při přistávání přerazil jeho milovanou postel vedví a teď jen mírně potlučeně leží uprostřed.
"Tak co, lepší?" s úsměvem si k němu klekne a pozoruje, jak se jeho protivník těžce zvedá do sedu.
"Abych řekl pravdu, ani ne," hekne Loki popravdě a ze všech sil se snaží zahnat úsměv, který se mu také dere na povrch.
"Takže...?"
"Možná, ale pouze možná, jsem ochoten přemýšlet o tom, že bych snad někdy mohl s tebou mít určitý vztah," vyjádří se povýšeně.
"Tak byl měl asi dokončit to, co jsi už začal," ukáže Rogers významně na svůj polorozervaný oděv.
Přidá se k Laufeysonovi a uvelebí se na rozlomené posteli. Ten podle příkazu strhne z jeho těla veškeré šatstvo od pasu nahoru a zvědavě prozkoumává jeho křivky. Pak se jen sám pro sebe pousměje a přikývne:
"To půjde."
"C-co přesně?" zneklidní Steve, když spatří, jak druhý muž trhá jeho košili na úzké pruhy.
Černovlasý neodpovídá a dál pokračuje ve své práci, dokud není se šířkou i délkou jednoho z pruhů spokojen. Pak jej vezme a obmotá jej blonďákovi kolem hlavy tak, aby nic neviděl.
"Pšššt," umlčí jeho protesty.
Začne s něžnými dotyky v oblasti hrudi a , když se kapitán trošku uvolní, pokračuje na spodní části těla. Opatrně ho položí na záda, aby měl k dispozici jeho tělo v celé své kráse. Jeho milenec na každý jeho dotyk reaguje zrychleným dechem a tichými steny podle toho, jak mu jsou příjemné. Tím, že mu Loki znemožnil vnímat svět zrakem, posílil zároveň hmatový smysl a tím i požitek z jeho dotyků a laskání. Zbaví jej i nažehlených formálních kalhot, čímž se mu dostane přístupu ke spodnímu prádlu.
"Hmmm, zajímavý model spodního prádla, my na Asgardu nosíme buť dlouhé suknice anebo nic," poznamená bůh lsti a zamyšleně přejíždí prstech po bavlněné látce, což kapitán velmi ocení a nevydrží už jen tak ležet. Narovná se a poslepu nahmatá jeho plášť a začne se potýkat s jeho sundáváním.
"A co máš na sobě ty?" zašeptá vyzívavě.
"Suknici s trojtým šněrováním," přizná se Loki s úsměvem:"Ale času máme dost."
Další půlhodinu se kapitán nadšeně poslepu snaží boha lsti vysvléct a ten mu s tím občas nenápadně pomáhá, jelikož pouze po hmatu mu to opravdu nejde.
"Óóó, ta suknice má tak příjemný materiál," rozplývá se kapitán: "Chtěl bych se podívat, jak v ní vypadáš!"
"Ani náhodou," naježí se druhý a strhne jeho ruce, které se snaží sundat pásku z očí. Pak už Steve slyší jen trhání látky. Napjatě očekává nějaké další doteky. Za chvilku ucítí milencovy ruce na bocích a ztuhne leknutím, jak jej na nahé kůži něco zastudí.
"Já ty boxerky chtěl ještě nosit!"
"Stejně ti to víc sluší bez nich."
Polobůh se vrátí zpět k blonďákové silné hrudi a kousek po kousku si vychutnává jeho sametovou kůži. Své polibky směřuje čím dál níž, až se ocitne na podbříšku, který vzrušením přímo pulzuje.
"Tohle je sen?"
"Ne."
"Tak to je dobře."
Loki už nechce čekat dál. Konečně kapitánovi sundá pásku z očí, aby se ujistil, že on chce to samé, po čem teď z celého srdce touží on. Modré oči s rozšířenými panenkami na něj pohlédly s ohromnou něhou a láskou, zrcadlily v sobě jeho zelené a za výbuchu vášně se jejich těla spojila. Tiskli se k sobě, jako by se oba dva báli, že se probudí ve své posteli/cele zase sami a opuštění.
"Mimochodem, ten tvůj dopis byl nádherný," zavrněl černovlasý.
Rogers se spokojeně zakřenil, ale potom zvážněl:
"Ale co teď budeme dělat Loki? Určitě tě odhalí!"
"Tak budu prchat, budu se plížit temnotami a udržovat si vzpomínku na tebe, jako svou jedinou naději," pronesl dramaticky zelenoočko.
"Ale..."
"Neboj, taky za tebou občas zajdu. Ale zůstat tu nemohu. A nedopustím, abys měl kvůli mně problémy. Náš vztah by asi neprošel jako coming out těch dvou růžových chlapců. Mimochodem, jaký byl obřad?"
"Když si člověk místo nich představil tebe a mě, tak to ušlo. Teď mě napadá... jak ses dostal z vězení?"
"Nesla mě křídla lásky Stevene, křídla lásky!"
"Děláš si legraci."
"Inu, byla to křídla lásky, špetka magie a trocha hrubé síly a násilí a jeden zlomený palec."